Jdi na obsah Jdi na menu
 


La poésie francaise par les chansons

7. 9. 2008

 

La poésie francaise par les chansons

 

Francois Villon – Ballade du concours  de Blois (1458)

Je meurs de seuf aupres de la fontraine,   
Chaud comme feu et tremble dent a dent,             
En mon pays suis en terre lointaine,   
Lez un brasier frissonne tout ardent,   
Nu comme un ver, vetu en président,   
Je ris en pleurs et attends sans espoir,   
Confort reprends en triste désespoir,   
Je m´enjouis et je n´ai plaisir aucun,   
Puissant je suis sans force et sans pouvoir,  
Bien recueilli, débouté de chacun.   

Prince clément, or vous plaise savoir    
Que j´entends mout et je n´ai sens ne savoir:  
Partial suis, a toutes lois commun.   
Que sais-je plus? Quoi? Les sages ravoir,  
Bien recuelli, débouté de chacun. 

  

 Překlad: Otokar Fischer, 1927  -  Balada ze soutěže v Blois


 Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
Srdečně přijat, každým odmítán.
      
Můj vévodo, rač přijmout doznání
že mnohé vím, leč mlčím v ústraní,
já vím kým jsem, jsem v právu a nechci změn.
Co chci jen? Peníze mít na hraní,
Všemi vítán a každým vyhnaný.

(Ó kníže, každý kdo to čte nechť ví, nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastáncem všech stran. Co chci?
Být z těch zas, plat kdo bráti smí, srdečně přijat, každým vyhnaný.)

 

Paul Verlaine – Chanson d´automne (Poemes saturniens, 1866)

Les sanglots longs     
Des violons     
De l´automne      
Blessent mon coeur     
D´une langueur        .  
Feuille morte.

Tout souffocant
Et bleme, quand
Sonne l´heure
Je me souviens
Des jours anciens
Et je pleure

Et je m´en vais
Au vent mauvais
Qui m´emporte
Deca, dela,
Pareil a la
Feuille morte.


Překlad: František Hrubín, 1946 - Podzimní píseň

Jeseni mdlá     
Tvá viola      
Dlouze vzlyká      
Bolestně zní      
Stesk únavný     
V duši vzniká.      

Skláním se níž
a blednu,  když
s hodin bije 
všechno to tam
zbyl jsem tu sám
k pláči mi je. 

Jdu prokřehlý
a vítr zlý
krutým svistem
žene mě dál
jak by si hrál
s mrtvým listem.

 

Arthur Rimbaud – Sensation (Mars 1870)

Par les soirs bleus d´été, j´irai dans les sentiers            
Picoté par les blés, fouler l´herbe menue   
Reveur, j´en sentirai la fracheur a mes pieds  
Je laisserai le vent baigner ma tete nue.   

Je ne parlerai pas, je ne penserai rien   
Mais l´amour infini me montera dans l´ame  
Et j´irai loin, bien loin, comme un bohémien  
Par la Nature – heureux comme avec une femme. 


Překlad: Vítězslav Nezval, 1930 - Pocit

Za modrých večerů si vyjdu po pěšině
lechtán obilím se brouzdat svěží travou
a zasněn ucítím jak vítr na mýtině
Mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou.

Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic
však duši budu míti lásce otevřenou
jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic
v nesmírné Přírodě – šťasten s ní jako s ženou.

 


Guillaume Apollinaire – Le pont Mirabeau (Alcools, 1912)


Sous le pont Mirabeau coule la Seine   
Et nos amours faut-il qu´il m´en souvinne  
La joie venait toujours apres la peine   

Vienne la nuit sonne l´heure    
Les jours s´en vont je demeure    

Les mains dans les mains restons face a face  
Tandis que sous le pont de nos bras passe  
Des  éternels regards l´onde si lasse   

L´amour s´en va comme cette eau courante                   
L´amour s´en va comme la vie est lente   
Et comme l´ésperance est violente   

Passent les jours et passent les semaines   
Ni temps passé ni les amours reviennent  
Sous le pont Mirabeau coule la Seine   

 

Překlad: Karel Sýs, 1984 - Most Mirabeau

Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
unáší vzpomínky i lásky beze jména
duše se raduje a hned zas sténá

Hodiny bijou, po dni přijde noc
plyň čase já zlomil jsem tvou moc

Kráčíme dlaň v dlani pohled jímavý
zatímco uplývá pod  živým mostem  mezi já a vy  
nekonečná řeka lidské únavy.

Láska slábne jak vyčerpaný vodopád
láska ubývá a život vleče se když jeho smysl pad
marně zahřívá tě zdivočelé snad.

Míjejí dny a týdny beze jména
a naše minulost i lásky opadnou jak pěna
pod mostem Mirabeau bez konce teče Séna

 

Paul Éluard – Liberté (Poésie et vérité, 1942) 


Sur mes cahiers d´écolier    
Sur mon pupitre et les arbres    
Sur le sable sur la neige     
J´écris ton nom      

Sur toutes les pages lues    
Sur toutes les pages blanches    
Pierre sang papier ou cendre    
J´écris ton nom      

Sur les images dorées     
Sur les armes des guerriers    
Sur la couronne des roi     
J´écris ton nom      

Et par la pouvoir d´un mot
Je recommence ma vie
Je suis né pour te connaitre
pour te nommer  -  Liberté

Překlad: Kamil Mařík - Svoboda

Na stránky školních sešitů
na lavici a na stromy
na písek a na bílý sníh
já píši tvoje jméno

Na všechny stránky přečtené
na stránky ještě bělostné
na kámen papír popel krev
já píši tvoje jméno

Na obrázky pozlacené
na zbraně všech bojovníků
na všechny koruny králů
já píši tvoje jméno

A mocí jediného slova
začínám zase žít
narodil jsem se, abych tě poznal
a dal ti jméno – Svoboda

báseň má 100 slok

 


Jacques Prévert – Chanson (Paroles, 1945)
 
musique: Joseph Kosma
chante: Yves Montand


Quel jour sommes-nous?    
Nous ………….. tous les jours ……. ami  
……..  sommes toute la …….. mon amour   
nous nous …………….. et nous vivons  
nous ……………. et nous  …….. aimons  
et nous ne savons ………    
ce que c´………… que la vie    
et nous ne ………………. Pas      
ce que c´est que …… jour    
et nous ……. savons pas
ce que c´est que l´amour    


Překlad: Karel Sýs - Písnička


Copak máme dnes za den?
Vždyť jsou všechny dny naše miláčku můj
celý život je náš má lásko
milujeme se a žijeme
žijeme a milujeme se
a nevíme
co je život
co den 
co láska

 

 

 Raymond Queneau – Les ziaux (Les ziaux, 1943)

Les eaux bruns, les eaux noirs, les eaux de merveille
Les eaux de mer, d´océan, les eaux d´étencelle
Nuitent le jour, jurent la nuit
Chants de dimanche a samedi

Les yeux vertes, les yeux bleues, les yeux de succelle
Les yeux de passante au cours de la vie
Les yeux noires, yeux  estanchelle
Silencent les mots, ouatent le bruit

Eau de ces yeux penché sur tout miroir
Gouttes secrets au bord des veilles
Tout miroir, toute veille
En ces ziaux bleues ou vertes
Les ziaux bruns, les yeux noirs,
Les zieux de merveille


Fonetický překlad: Petr Hamajda - Zjev


Vlez do vln, vlez za bar, buď dneska mírnej,
Vylez z děr, opuštěn, ale nalejvej,
Buď ažúr, žal nudí,
Šanci máš, ale to sám víš.

Les je fér, pes je zlej, v aleji zafičí
Jak v Asii pasát oknem děravým,
leze z nor zjev opičí
sliznatý a útlý prý.

Ó kde jsi, zjeve, prošel´s tenhle bar,
V kout schován zbořenej, víno mi nalej,
Tu mírnej, tu zlej,
sám se zjev teď chová fér
Leze z vln, leze z nor,
leze z mnoha děr.

 

Lenka a Petr Hamajdovi – Dédé (1991)


Bébé de mon pépé est mon tonton Dédé
Il n´as pas chichi a gogo manger de néné la coco

R: A partir de cucu jusqu´a mon kiki
    J´ai assez de son blablabla et de son yéyé flaflafla

En buvant pas de lolo Dédé a poussé jojo
Sur la rue il fail comme toutou et il est maintenant grand foufou

Quand Dédé allait dodo, toto pincait son bobo
Il laissait dada pour pipi et n´a jamais jeté son bibi

Mémé dit a son chouchou si ne veux – tu pas joujou
Zozo! Tu vas faire tintin ou sur caca tutu panpan

 


Překlad: Petr Hamajda – Ondráš


Ondráš – dítě mého dědečka, hraje si na mého strýčka,
Neupejpá se do sytíčka, papat kokain z prsíčka.

R: Od prdelky až po krček mám dost těch jeho řečiček,
    Mám dost těch jeho keců i výstředních heců.

Že mlíčko řádně nepil, vyrostl z Ondráška debil,
Na ulicích se podělával jak pejsánek a teď je velkej blázínek.

Když chodil Ondra spinkat, vešky ho začly píchat,
Když čůral, tak sledoval ho koníček, když uléhal, měl na hlavě klobouček.

Říká – mazánku můj babička, když se ti nelíbí ta hračička,
Tak troubo, nedostaš už nic, jen na podělanou prdku ric pic.